Jsem špatná máma!

Včera vyšel článek v novinách, který odkrýval jedno ze společenských tabu – negativní prožívání mateřství. Měla jsem chvíli radost, že se něco takového objevilo ve zprávách a společnost přestává zavírat oči nad tím, co je bohužel velmi časté – častější, než bychom si byli mysleli.

Mnoho žen po porodu dítěte prožívá silnou deziluzi.

Mateřství je v současné době prezentováno jako něco, co automaticky ženu naplní radostí, štěstím. Mateřství by mělo být vrcholem života ženy a automaticky je spojeno s realizací jejích plného ženství.

A ono se tak neděje

Po porodu, který také mnoho žen překvapí, přichází pár momentů, chvil, hodin, možná ještě dnů, kdy naše tělo nafedrované hormony produkuje intenzivní pocity štěstí, ale ty časem dojdou a mateřství se ukáže v celé své kráse a drsnosti.

Žena se nevyspí po dobu několika měsíců. Její potřeby klesnou žebříčku priorit na jedno z posledních míst. Její hodnota spojená s ženstvím a sebepéčí se minimalizuje na vyčištění zubů a omytí vlasů. Vztah s partnerem prochází krizí. A přátelství se zdrcne na pár kontaktů, které mají také děti a se kterými je společné setkání doprovázeno požadavky capartů.

Světice by nezvládla takovou nálož, aniž by to s ní neotřáslo.

Normální žena se tedy ocitne v této situaci a byť se ještě chvíli brání, slizká myšlenka ji časem pohltí.

Myšlenka, že mateřství není radost, ale peklo.

Tato myšlenka ovšem musí být eliminována, neboť je společností nepřijímána, ba naopak. Rozradostněné matky s dětmi na obálkách časopisů, interview s celebritami, které vše s radostí zvládají a matky na hřištích, to vše nám dodává iluzi, že mateřství je snadné a automaticky radostné.

A protože se k tomu všemu přidává fenomén samoty, kdy žena je sama doma s dítětem a nemá s kým sdílet nejenom péči o domácnost a děti, ale ani své vlastní pocity, je samozřejmé, že chybu začne hledat u sebe.

„Mateřství mě nenaplňuje a proto jsem ŠPATNÁ MATKA!“

To je stav, ve kterém se nachází více žen, než by se nám mělo líbit. A není to věc známá, neboť za tento titul se ženy stydí. Ve společnosti jej nepřiznají a o to více se topí v těchto sebemrskačských pocitech.

Nároky na ženu jsou dnes obrovské.

Musí být dokonalou manželkou, dokonalou matkou, dokonalou hospodyňkou. Má zodpovědnost za vzdělání dětí, má zodpovědnost za jejich výchovu. Zároveň je pod tlakem společnosti, že být matkou nestačí – je třeba budovat kariéru, nebo se vzdělávat.

Tyto nároky jsou v opozici k míře komunitní pomoci. Nikdy nebyly rodiny tak nukleární jako dnes. Nikdy nebyly ženy tak osamocené jako dnes. Ženy na to nejsou stavěné. Vždy se o péči dělily s ostatními ženami v komunitě. Sdílely, řešily, mluvily, pracovaly společně.

Dnes žena sedí sama doma s dítětem a protože jí kontakt bytostně chybí, stává se závislou na sociálních sítích a emotivních seriálech.

A já se jim nedivím. Sama jsem si tímhle obdobím prošla, kdy jsem dělala vše proto, abych svou frustrovanou mysl jakkoliv zaměstnala. Pouhopouhá péče o syna mě frustrovala a nudila. K tomu se přidávaly pocity selhání, vyhoření – zkrátka, byla jsem špatnou matkou.

Ale netopme se v negativismu

Nemá smysl zavírat oči před realitou. Ano, mateřství je náročné. Ano, deziluze je běžná.

Ano, cesta matky začíná mnohdy na dně.

Ale matkami se můžeme stát. A můžeme se dokonce stát šťastnými matkami. A to je ten největší dar nejenom pro nás, ale především pro naše děti a ani partner nepřijde zkrátka.

Abychom byly dobrými matkami, musíme být nejdříve šťastnými matkami. A šťastná matka je jen role šťastného člověka.

Pracujte na svém vlastním štěstí. Není to těžké, byť se to často zdá.

1. Pozorujte svou mysl.
2. Ctěte své potřeby.
3. Přijměte se takové jaké jste.
4. Nesnažte se vše zvládnout, ale uvolněte se…

To je pro začátek pár tipů, jakým směrem se dát…

Cesta ke šťastnému mateřství

Mapa z frustrace k naplněnému mateřství…

…mapa na cestě k sobě samé…

Projděte transformací pomocí e-knihy, pracovního sešitu a jedinečné meditace…

více zde…