Šťastnou mámou se nerodíme, ale můžeme se jí stát!

Poezie v baloňáku

„Zaspali jsme!“ vykřikla jsem při pohledu na budík. „Rychle oblíkat!“ zavelela jsem, házela po dětech kusy spodního prádla a sama jsem ze sebe rychle strhla pyžamo. „Mám být zkoušený z básničky!“ zavyl syn skákaje kolem postele s jednou ponožkou na noze. Nebylo času nazbyt, a tak jsem rovnou spustila: „Prvá, druhá, třetí, čtvrtá, na zahradě krtek vrtá. Oba tričko, mikinu!“ Během své ranní chvilky poezie...

O co mě obohatily mé děti!

Už tak od patnácti jsem chtěla velkou rodinu, hodně dětí, aspoň 5! Byla jsem takový ten pečovatelský typ. V partě mi říkali „mamino naše“. Na chatách jsem často vařila a komandovala úklid. Dnes už je to jiné, časem mi došlo, že to může lidem lézt na nervy (a největší uvědomění mi přišlo až se synem, který mi komandování krásně...

Mateřství je cestou sebepoznání

Když se mě někdo zeptá, o čem projekt Šťastná máma je, těžko se mi hledají slova. Proč? Protože šťastné mateřství vnímám jako komplexní  a velmi jemnou, zároveň občas i dost turbulentní, cestu sama k sobě. Šťastné mateřství je cesta sebepoznání. Je to cesta k našemu opravdovému já, které jednoduše šťastné je. A je to cesta skrze jedno z nejnáročnějšího i nejkrásnějšího období...

Miluji ho takového, jaký je?

Tento článek spatřil světlo světa před třemi lety a pak…někam zapadl… Jsem ráda, že si ho můžeme dnes připomenout, protože na své aktuálnosti neztratil ani písmenko… Jsem bezradná. Zkusila jsem snad všechno. Vysvětlovala jsem. Prosila jsem. Vyhrožovala jsem. Dávala jsem ultimáta. Trestala jsem. Křičela jsem. Utíkala jsem. Syn se chová stále stejně, stále neposlouchá. Chci po něm jednoduchou...

Je to poporodní deprese?

První dopis Hormony odezněly, ale pochybnosti zůstávají. Každý den medituji, když Mireček nemá záchvaty pláče, a já s ním pak neusnu. Nemůžu najít kompromis mezi tím, jak bych si to představovala já a co vyhovuje Mirečkovi. Cítím to tak, že bych malého chtěla mít pořád u sebe a u toho dělat běžné věci. Ale on se poslední dobou v šátku vzteká,...

Pohřbené pocity z císaře

Porod. Přirozený porod. To sousloví ve mě vyvolává smíšené pocity. Trochu bojovnosti, ale někde za ní je pocit nejistoty. Či snad rozpaky? Tuto otázku už mám v sobě vyřešenou, alespoň myslím. Bude to sedm měsíců, co se mé dítě narodilo akutní sekcí. Poctivá příprava O plánovaném těhotenství jsme se dozvěděli na Mikuláše. Takový náš malý dárek. Všechno šlo...

Proč jsem darovala vajíčka a jaké to bylo?

Proces rozhodování Rozhodla jsem se, že daruji vajíčka. Po třech dětech už jsem si se svým tělem řekla dost, přestože moje tělo poprvé začalo šlapat jako hodinky. Mám relativně pravidelnou menstruaci, cyklus i se svými typickými projevy funguje. Bylo mi líto toho nevyužít. Blikla na mě reklama na darování vajíček a mně to přišlo jako dobrý nápad. Pak jsem se...

Emílie, zázrak přirozeného porodu

  Po prvním porodu syna Alberta, jsem se rozhodla, že příští porod bude jiný, přirozený a vědomý. Když jsem na jaře otěhotněla začala jsem se ladit a připravovat na domácí porod. Slzy, bolest, neduhy Těhotenství byla tentokrát jízda a to jak psychická fyzická tak i emoční. Během té doby se v mém životě událo několik převratů,  uvědomění. Procházeli jsme krizemi – partnerskou...

Děti jsou strážci přítomnosti

Jemně se houpu ze strany na stranu, dcerku v náručí. Dudlá si prso, zpívám ukolébavku a doufám, že brzy usne. Jenže ona ne, plácá se ručičkou do hlavy. Ručku chytám, hladím….odhání mě plácá se dál. Tak ji chytnu opačně, nabídnu druhé prso….dudlá a plácá se druhou ručičkou. Hlazení ani chytání nepomáhá. Co to děláš? Proč? Bolí Tě hlavička? Aha, mě...

Tvůj největší učitel je Tvoje dítě

Jak jsou ty děti ve své moudrosti geniální Tuto zpověď napsala má blízká přítelkyně, která ovšem kvůli rodinným vztahům nechce být jmenovaná. Děkuji za něj! Věřím, že mnoha ženám se po přečtení tohoto příběhu uleví a třeba lépe spatří svůj „vnitřní pláč“, aby jej pak mohly léčit a tím ulevit sobě i dětem:) Martina M. Dnes jsem se zdržela venku...