Taky jsi vyhrála depresi?

18.3. 2019Martina Mikolášová157x

S Martinou Chomátovou se známe už nějakou dobu. Velmi na ni obdivuji, jak se nebojí vyjít s kůží na trh. Popsat to, co se málokterá bojíme si přiznat nahlas. Některé z nás si totiž po porodu prošly peklem.

Místo chvil štěstí, ve které jsme doufaly, přišlo něco úplně, ale úplně jiného. I u nás…Proto máme radost, že na svět se klube kniha o poporodních depresích a o cestě, jak z ní ven…

Poporodní deprese a jak jí dělám reklamu?

Je neděle 16.9.2012 brzy ráno. Nemůžu spát, protože mám tělo zalité neznámou kombinací hormonů. Chtěla bych zavřít oči a spát, ale nechci se nechat o to nové dobrodružství připravit. Cítím obrovskou hrdost, že jsem zvládla na svět přivést novou bytost. A zároveň se sžívám s tím, co se s mým tělem v uplynulých hodinách událo.

Vedle mě oddechuje moje malý mimi a nad ním svítí na nebi hvězda. Zažívám tak krásné chvilky štěstí. Dá se to srovnat se startem na světovém poháru ve snowboardcrossu? Nebo s výlety na Aljašce mezi medvědy? Toulání po horách v jihoamerických Andech? Nebo koupání s delfínem v Kalifornii?

Nedá. Je to úplně jiná kombinace hormonů. A to ještě nevím, co mě na téhle horské dráze čeká.

Poté, co jsem odešla domů a začala žít v nové roli, začalo se odehrávat jedno z největších dramat mého života. Věřím, že každá máma to do jisté míry zná. Nedostatek spánku, opakující se péče o miminko, hledání sebe sama, neustálé učení. Pláč, vztek, zoufalost, samota, smutek, frustrace. A myšlenky na smrt.

Teď mám doma 3. dítě. Jsou mu 3 měsíce a já kromě kojení a přebalování i přemýšlím nad tím, jak vyslat do světa mou druhou knihu. Za těch šest let vím, že žen, maminek, jako jsem já, chodí po světě mraky. Respektive ony se choulí doma do polštáře, pláčou a bojí se jít se svými prožitky ven. Protože svět tam venku očekává, že budou ve své nové roli nadšené.

Jak zajímavě se plní dětské sny

Když jsem byla malá, snila jsem o tom, že budu jednou spisovatelkou a že budu lovit druhé tonoucí se na vlnách života jako Pamela Anderson v seriálu Pobřežní hlídka. Kdo by to byl řekl, že se mi to jednou tak zajímavě splní. Sice rozhodně nemám tak bujné poprsí, taky se bojím hluboké vody, ale na vlnách života už nějakou dobu celkem spokojeně surfuji.

Dalším mým snem bylo stát se spisovatelkou. Moc ráda jsem si psala deníky, vypouštěla jsem tak bolavý prožitky na papír a postupně si uvědomovala, že dalším a dalším psaním dokážu z těch bolavých balvanů vykřesat krásné a lesklé kamínky. Nastartovala se má kreativita a já se psaní už nikdy nevzdala.

Před narozením mého prvního dítěte jsem začala psát svůj první blog, který jsem věnovala užívání si života, zajímavým akcím, prožitkům, objevování světa kolem. Jenže po narození té mé malé mořské víly jsem svět viděla přes pěkně temné brýle. Už mi to nepřišlo jako zajímavé místo k objevům, zapomněla jsem na své koníčky a procházela několika měsíci temna.

Když jsem se z těch temných komnat vlastní duše začala sbírat, hledala jsem cesty, jak takové propady už nikdy nemuset zažít. Jak si být sama sobě vědoma, jak se mít ráda ať se děje cokoliv a jak si umět být ramenem k poplakání a postěžování i tím nejlepším koučem.

Učila jsem se a chodila s očima dokořán. Znovu jako to malé dítě.

Poté co jsem vyslechla a přečetla další a další příběhy, které se dost podobaly tomu mému, jsem se rozhodla tu celou pouť ke své vlastní hravosti a spokojenosti popsat. Rok jsem sepisovala všechna temná údolí, všechny souvislosti a s co největší laskavostí jsem chtěla předat dalším ženám, matkám, pochodeň světla, důvěry a přijetí do tak nelehkých časů.

Kniha je plná hlubokého sdílení nejen z mého života, ale i dalších žen. Je plná inspirace, tipů a cest, které vedou k objevení vlastní síly a krásy. A obsahuje taky pozvánku do světa vlastní tvořivosti, který nemá jasné kontury, ale projevuje přesně to, co z nás má být projeveno.

Mám radost, že bude brzy na světě a může obohatit i váš život. I přesto, že jste podobně hluboká a temná údolí nikdy nenavštívili. Jsem si jistá, že takovou hravost v dospělém životě uvítá kdokoliv.

Zaujala vás?

Můžete si ji objednat zde:)

 

 

Martina Mikolášová

Nikdy jsem se nesmířila s tvrzením, že mateřství je možné jen nějak přežít. Dnes žiji podle motta, že šťastné mámy jsou aktivní ženy plnící si své sny a ukazující svým dětem svět. 

Jsem maminkou tří dětí a roky jsem studovala a hledala způsoby, jak se z frustrované matky v depresích vypracovat ve šťastnou mámu.

Založila jsem projekt Šťastná máma a své poznatky shrnula do knih: Cesta ke šťastnému mateřství, 5 Tabu mateřstvía 42 Tipů den šestinedělí

Komentáře
  • Ochrana osobních údajů
    Vaše údaje jsou u mě v bezpečí. Databáze je soukromá.
  • Nejnovější příspěvky
  • Rubriky
  • Témata
  • Autoři
  • Buďte ve středu dění…