Rozhovor Martiny s Martinou

29.10. 2016Martina Mikolášová1130x

obrazovky-2016-10-29-v-22-12-18Potkaly jsme se s Martinou Chomátovou, leaderem projektu Play Everyday, ve virtuálním světě facebooku.

Něco nás táhlo k sobě – podobný styl humoru v článcích, způsob vedení projektů, podobné životní příhody. Obě jsme maminkami, obě se chceme mateřství užít naplno a zároveň neztratit sebe samu.

A obě jezdíme na snowboardu a hrajeme na ukulele!

A tak jsme se rozhodly se více navzájem poznat a podpořit. A vznikly dva rozhovory Martiny a Martiny (Jak jsem odpověděla já, si můžete přečíst zde…)

V tomto rozhovoru se od Martiny Ch. můžete dozvědět, jak ona prožívá mateřství, jak se jí daří plnit si i na mateřské své sny a proč je důležité si každý den hrát!

Jak prožíváš mateřství?

Mateřství je jedním z nejintenzivnějších období v mém životě. Myslím, že jsem asi nikdy nežila tak naplno. Střídá se období veliké euforie s obdobím, kdy sbírám uvnitř sebe nové souvislosti, což leckdy bolí a padám na hubu. Je to každodenní nášup zkušeností, zážitků a lekcí. Moc si to užívám a přijde mi, že jsem předtím asi nežila, nebo nevím (smích).

Co pro tebe bylo, nebo je, nejtěžší?

Nejtěžší pro mě byly začátky. Po narození dcerky jsem měla asi 4 měsíce období, kterému říkám průlez bažinami. Bylo to intenzivní a já jsem se hodně naučila. Ale bylo to moje první setkání se smrtí. V tom smyslu, že jsem cítila dost velkou prázdnotu a nechápala, proč mám ještě dál žít.

A v současné chvíli je pro mě asi nejtěžší nezabředávat do koloběhu starých myšlenkových vzorců, který už do tak vyhrocených situací ještě přidávají oheň.

Co ti pomáhá?

Hodně mi v životě pomáhá mít x záchytných aktivit, nebo bodů, ke kterým se různě vracím, když je potřeba. Nejsem schopná říct, kdy co a jak funguje, protože je to každý den jiný. V tom mi vyhovuje ta variabilita.

Ale všeobecně mi pomáhá dělat věci, které mám ráda, protože tím se hodně sytím i na chvilky, kdy mi není hej.

Jakmile překročím tu hranici, že už jedu na rezervu, je jasný, že se musím zas nejdřív dosytit. Takže třeba jdu ven, jednoduše pozoruji svět, vnímám svoje tělo, dech, hraji na ukulele, vybarvuji si, čtu, medituji, tančím, zpívám…prostě co zrovna v tu chvíli potřebuji. K mnoha aktivitám se naštěstí můžou přidat i děti.

Co ti mateřství přineslo?

obrazovky-2016-10-29-v-22-11-45Ufff, tak to by bylo asi na román (smích). Určitě mi přineslo obrovský poznání toho, kde mám ještě jaký zranění a na čem můžu pracovat. Děti, a vlastně i pes, mě vždycky krásně navedou, pěkně zatlačí tam, kde je ještě něco neurovnaného, nevyřešeného.

Pak mi určitě mateřství přineslo obrovskou vlnu kreativity, se kterou jsem začala vědoměji pracovat. Takže se snažím tavit negativní pocity tvořením. Myslím, že ty počáteční negativní stavy byly krásným motorem pro to, co teď dělám v rámci Play Everyday. Píšu o poporodních depresích, o nepříjemných stavech a jak s tím pracovat, jak z toho ven, nebo jak se s tím kamarádit a zas si život užívat a hrát.

Co bys doporučila ostatním?

Můj muž vždycky říká: “když dva dělají totéž, není to totéž” s čímž musím souhlasit. Takže nerada radím a spíš ráda inspiruji mými příběhy. Ale dobře, ptáš se…

Doporučila bych vnést do každého dne co nejvíc radostných chvil. A to ne radostných jen pro ty naše drobky, ale hlavně pro sebe. Takovou tu dospěláckou radost a hravost.

Ať je to cokoliv. Ať je to třeba jen na pár minut.

Kde čerpáš enerigii?

No ono je to celé vlastně propletené dokola, že? Když děláš co Tě baví, tak tím i získáváš energii. Krásně to testuji od narození druhého dítěte. Jednak tedy spí se mnou a kojím ho (u první to bylo jinak). Ale i tak vnímám líp jaké jídlo mám jíst, co mám dělat, jak mám myslet, čím tu energii nabrat.

Takže když se cítím vyšťavená, tak za to může třeba kombinace věcí. Zapomínala jsem dlouho na sebe, myslela jsem negativně a topila jsem se kritikou, nebyla jsem dlouho v přírodě, neměla pohyb atd.

Díky tomu jsem zvládla přes léto i období s menším množstvím spánku (díky miminku), protože jsem se sytila jinak. Nebýt toho, tak už asi lezu po zemi.

Nemyslíš si, že plnění si snů na mateřské je sobecké?

Vidíš, to mě vůbec nenapadlo. Nemyslím. Jelikož jsem po narození dcerky měla období, kdy jsem fakt chtěla se vším skoncovat, dělám teď vše pro to, abych byla spokojená. Protože jsem na vlastní oči viděla, jak se z ubrečeného mimina najednou stalo spokojený. Jen tím, že začala máma zvedat ze země. A cest je asi víc.

Napadá mě, přijmout tu roli tak jak je. To se mi děje taky. Ale kombinuji to i s tím plněním mých snů.

Nemyslím si, že by mámy měly zapomínat na sebe. Já když myslím na sebe v první řadě (jako v letadle) tak jsem spokojená, nekřičím, dohodneme se na všem, užíváme si, hrajeme si. Samozřejmě to nejde jet na jedné euforické vlně neustále. Ale tenhle vzorec tam vnímám.

Co ti pomohlo se z frustrace překlenout do radosti?

obrazovky-2016-10-29-v-22-16-28Je to vývoj několika let. Ale v podstatě to bylo postupný zapojování určitých rysů mého bezdětného života do koloběhu mateřství a zároveň přijmutí té role jako takové. Šlo to pozvolna. Je víc věcí, které mi na cestě pomohly. Víc o tom píšu v eBooku Návrat k sobě – 7 tipů jak být spokojená po porodu. Ale takhle ve zkratce asi kombinace přijetí a nějaký kroky k realitě, o které jsem snila.

Chtěla jsi děti?

To je zajímavá otázka. Já vlastně moc nevím. Měla jsem vždycky děti ráda. Myslela jsem, že to co zažívám s těma “půjčenýma” budu zažívat i s mýma. Takže nikdy jsem nebyla ta, co by se tetelila z každého mimina. Ale děti mě moc bavily. Ten jejich svět.

A pak jsem potkala mého muže a celkem hned bylo všechno jasný. Jak to má příroda vymyšlený. S tímhle chlapem jsem najednou děti chtěla. A bylo to to nejlepší rozhodnutí v mým životě. Vybrat si dobrého muže, parťáka vedle sebe, je podle mě pro cestu rodičovství důležitý.

Když porovnáš sebe před dětmi s nynější situací, v čem se nejvíc změnila?

(Smích). Tak to je srandovní otázka. No, já jsem úplně jiná. Před dětmi jsem jezdila po světě závodně na snowboardu, mluvila jsem sprostě jak dlaždič, padala jsem naprosto nevědomě na hubu a furt se sbírala. Učila jsem se na cestách po světě. Myslím, že mě to v něčem hodně připravilo pro to, co teď dělám. Ale samozřejmě málo z toho byla příprava na mateřství jako takový. Ale já mám ráda výzvy, takže i tuhle beru.

A dneska si celkem užívám vaření, péči o domácnost (spolu tedy s paní uklizečkou). Ale zpočátku to byla jak srážka s volem.

Jaké máš teď sny? Bude možné je splnit i s dětmi?

Všechny moje sny se plní. Naprosto všechny (smích). Jsem z toho nadšená, dojatá a vděčná. Buď je přizpůsobuji dětem, nebo zkouším, jestli to bude fungovat. Třeba toužím po tom víc cestovat, taky sním o tom, že si pořídíme karavan a budeme cestovat s rodinkou i se psem na delší dobu.

Taky sním o tom, že Play Everyday bude moje práce, která mě bude bavit, sytit i živit.

A zároveň chci inspirovat další dospěláky, aby vyrazili na cestu za tím samým. Aby dělali co nejvíc toho, co je baví a sytí. Protože pak na nás chmury a deprese nemůžou.

Potom děláme to, k čemu jsme sem poslaný.

Marti, o plnění si snů by měl být teď tvůj nový projekt. Mohla bys nám o něm říct něco víc?

Ano, spouštím to celé 1. 11. a mám z toho velkou radost. Začalo to úplně nevinně tím, že jsem se chtěla naučit hrát na ukulele. A nechtěla jsem na ten svůj sen být sama, tak jsem přizvala i další, s tím, že společně půjdeme za svými sny a já budu denně dodávat střípky inspirace. Vznikla z toho Cesta za Tvým snem.

Je to emailový kurz, každý den po dobu 30 dnů „cestující“ dostávají inspiraci na cestě za svým jedinečným snem. Zároveň mají i mou plnou podporu a to buď po emailu, nebo ve Facebookové skupině.

Stanovit si svůj cíl, vzpomenout si na své sny, to byl první krok k mé spokojenosti po porodu.

Takže se to vlastně krásně poskládalo. Sdílím to, co sama celý život realizuji, tipy a triky a zároveň je mým snem, aby účastníce získaly vědomí toho, že jsou schopné dosáhnout naprosto čehokoliv a že stávající realita může být jen dočasná destinace.

Jsem opravdu vděčná, že to celé vzniká, moc mě to baví a ještě krásnější je pro mě číst si ty zpětné vazby a zprávy o zrealizovaných snech 🙂

Marti, děkuji za tvé odpovědi. Přeji si, aby mnoho maminek, tak jako ty, našlo odvahu plnit si své sny. Je to jeden z předpokladů k tomu, aby mohly být šťastné a mateřství si užívat:)

Jak jsem na stejně výživné otázky Martině Chomátové odpověděla já si můžete přečíst zde

Martina Mikolášová

Nikdy jsem se nesmířila s tvrzením, že mateřství je možné jen nějak přežít. Dnes žiji podle motta, že šťastné mámy jsou aktivní ženy plnící si své sny a ukazující svým dětem svět. 

Jsem maminkou tří dětí a roky jsem studovala a hledala způsoby, jak se z frustrované matky v depresích vypracovat ve šťastnou mámu.

Založila jsem projekt Šťastná máma a své poznatky shrnula do knih: Cesta ke šťastnému mateřství, 5 Tabu mateřstvía 42 Tipů den šestinedělí

Komentáře
  • Ochrana osobních údajů
    Vaše údaje jsou u mě v bezpečí. Databáze je soukromá.
  • Nejnovější příspěvky
  • Rubriky
  • Témata
  • Autoři
  • Buďte ve středu dění…