Děti mě naučily myslet na sebe samotnou. (Olga Vejrychová)

18.11. 2015Martina Mikolášová1018x

Oli v trávě

Taky si neumíte udělat čas na sebe bez výčitek svědomí? Taky odpočíváte, až když padáte na hu..? Taky někdy křičíte na děti a máte pocit, že to prostě nezvládáte?

Zajímá vás příběh ženy, která prožívala to samé? Co jí pomohlo tyto pocity překonat a proč?

Olga je žena jako jsme my. Na jejím příkladě můžete vidět, že je to možné. Je možné podnikat během mateřství a své podnikání využít jako zdroj síly k péči o děti. Na jejím příkladě můžete vidět, že je možné skloubit mateřství, práci, být spokojenou mámou i úspěšnou podnikatelkou.

Olga Vejrychová je moje dlouholetá kamarádka a můj pracovní i osobní vzor. Je úspěšnou manažerkou sítě ve společnosti Green Ways, výbornou lektorkou. Je to krásná žena, která zná svou cenu. A podle mě je skvělá máma.Dnes je jejímu staršímu synovi 10 a mladšímu 6.

Svou milionovou společnost vybudovala během mateřské. Je zářivou, finančně a časově svobodnou ženou, skvělou kamarádkou a šťastnou mámou.

Její inspirativní příběh vám přináším prostřednictvím našeho rozhovoru.

Zapsala Bára Klenčíková

Oli, co Tě děti naučily?

Říkat si o své potřeby.

Můžeš to nějak rozvést?

Naučily mě myslet na sebe samotnoou. Srovnat si priority a srovnat si čas, který budu dětem věnovat. A pak mě naučily flexibilitě.

Nějaké veselé příběhy o flexibilitě?

(Smích) Každý den byl takový veselý příběh.

Pravda je, že když podnikáte při mateřské dovolené, je to ten nejlepší kurz time-managementu v praxi. Když máš dvě děti, které miluješ a práci, která tě naplňuje, tak time-management prostě žiješ. Už nepotřebuješ žádné kurzy.

Já jsem si díky tomu uvědomila, že potřebuji oddělovat čas, kdy jsem s dětmi a čas, kdy pracuji. Že nejsem šťastná v té dvojroli máma-manažerka. Snažit se například konzultovat s pracovní partnerkou, která má taky děti a mít je přitom s sebou, mě vysilovalo. Na konzultaci jsme trávily i dvě až tři hodiny, přitom jsme si pořádně nic neřekly, spoustu věcí jsme jen nakously. Připadala jsem si jako špatná máma i jako špatná manažerka. Je to schizofrenní a bere to sílu.

Když jsem si tohle uvědomila, začala jsem oddělovat čas, kdy jsem máma – a užívat si ho naplno, a čas, kdy jsem manažerka – ten využít beze zbytku a být efektivní, abych mohla co nejdřív zpět k dětem, být víc teď a tady, v přítomném okamžiku, prožívat ho naplno.

Být teď a tady jako máma, vypnout telefon. Být teď a tady jako manažerka, jako lektorka.

Jestli bych něco pracujícím maminkám doporučila, pak toto. Ať si zajistí – a klidně  zaplatí – na dvě-tři hodinky hlídání a ten čas ať plně využijí na to, aby se jim tahle investice vrátila.

Ty jsi hodně efektivní. Je něco, co se Ti nedaří?

Neumím odpočívat. Čas pro sebe si musím vždycky zarámovat. Teď jsem s dětmi, teď mám divadlo, teď chodím tančit. Ale jen tak si přečíst knížku si dopřeju jen, když jsem nemocná. Jen tak si lehnout a koukat, to udělám, když jsem už fakt hodně unavená a to tak na pět minut. Pak už mám výčitky, že bych radši měla něco dělat.

Sama do lesa jdu jen, když mám na starosti Denynku (babiččin pes). Nebo když potřebuji udělat nějaké důležité rozhodnutí, když potřebuji odpovědi, potřebuji les. Aspoň na hodinu být sama v tichu v lese a odpovědi přijdou. V lese je mi tak dobře. Vždycky si říkám, proč to nedělám častěji….

Cílem asi není naučit se flákat, ale dělat ty věci bez výčitek svědomí.

Taky jsem se naučila být upřímnější, upřímnější sama k sobě. Dřív jsem jen křičela. Pak jsem řekla klukům, že když křičím, tak nevím, co mám dělat. Jsem nešťastná. Jsem vehnaná do kouta. Kluky to hodně překvapilo. Mně se ulevilo, že jim dokážu říct, proč se tohle děje.

Řekla jsem jim svůj cíl: „Chci, aby tady byl pořádek. A nevím, jak to mám udělat.“ Nastala úleva.

Dneska kluci můj křik chápou jako signál, že už je fakt zle.

A jak reagujou?

(Smích) Začnou se smekat.

Ty jsi po celou dobu mateřské pracovala – podnikala. Proč?

Potřebovala jsem změnu. Potřebovala jsem na chvíli odejít. Ne na dlouho, tak na dvě, tři hodinky, na jednu schůzku, na týmovou poradu. Občas jsem měla pocit, že toho mám nad hlavu.

Jsem taky hodně citlivá na hluk a děti prostě křičí a dělají rámus. Dostavovaly se pocity, že už to nezvládám. Někdy pomohlo i to, že přišel domů Tomáš (manžel). Ale on má taky svoje zájmy a svou práci.

P1020032Byla jsem třeba s dětmi v kuse několik dní a odjezd na seminář nebo odchod do práce byl takové nadechnutí. Šatičky, botičky, kabelku….. Vytržení z té rutiny, kterou s sebou péče o děti a domácnost nese.

A pak jsem se zase těšila, až se vrátím k dětem, převléknu se do tepláků a půjdeme do lesa. Po návratu z práce jsem byla najednou vždycky odolnější…. smích

Co pro Tebe bylo nejtěžší?

Když byly děti nemocné. To je pro mě strašné pořád. Vždycky přemýšlím, co jsem udělala špatně. Jestli jsem je málo oblékla. Vždycky trpím, když neodhadnu počasí a děti přijdou třeba s promočenými botami nebo promrzlé.

Já si pamatuji, že jako dítěti mi byla pořád zima. Byli jsme chudá rodina a já měla pořád mokré nohy, když bylo venku ošklivo. Proto se na to snažím u dětí dávat pozor.

Vždy, když přijde nemoc, tak přemýšlím, co je to za signál pro mě. Jestli na ně něco nepřenáším, nějaké nezpracované emoce, jestli je v pořádku náš vztah s manželem. Mám výčitky z toho, že třeba nemám vyřešené své emoce v nějaké současné situaci a oni to chudáčci odnášejí.

A co je na mateřství nejkrásnější?

To, jak nám děti bezmezně důvěřují, jak se od nás učí. To, jak jsou bezmezně otevřené a nadšené. Jak všechno přijímají a ze všeho se radují. To, jak všechno zkoumají a objevují.

V jedné meditaci se říká, že zvuky jsou mantrami a myšlenky moudrostí prostě proto, že se mohou objevit. A takhle přesně děti vše prožívají. Oni to tak mají, že ze všeho mají radost, prostě proto, že se to děje.

Vždycky jsem říkala dětem: „Teď si uvaříme oběd, napapáme se a potom půjdeme zase objevovat svět.“

Milovala jsem cvičení a plavání. Ty dvě hodiny týdně jsem si nenechala nikdy ujít a v diáři měly první místo. Tyhle okamžiky jsem si užívala beze zbytku. Nebo procházky v lese, kdy mobil zůstal doma.

Ten čas, kdy jsem byla plně s dětmi, tady a teď, nemusel to být dlouhý, ale dávala jsem si pozor na to, aby byl.

Momenty, kdy jsem vezla děti v kočárku a u toho jsem telefonovala, to nebyl čas s dětmi, to jsem zas až tak ráda neměla….. Mě s dětmi bavilo a baví úplně všechno…

A proč tedy ta potřeba odejít od nich na pár hodin do práce?

Já odpočívám změnou druhu práce…. A myslím, že jsem prostě potřebovala, aby mě někdo slovně ocenil.

Když uklidíš, uvaříš, tak ti nikdo neřekne: ty jsi tak dobrá kuchařka, obrovsky mě inspiruješ, to se od tebe chci naučit. Děti ti to vrací jinak – smíchem, radostí, a možná až budou dospělí, tak třeba jednou řeknou: jo, máma, ta vždycky fakt dobře vařila, ale kdo ví?

V práci jsem viděla, že to, co dělám, je smysluplné. A pak samozřejmě taky pocit, že přináším domů peníze. Nechat se živit, to nikdy nebyl můj styl. Takže slovní ocenění a finanční ocenění, pocit, že jsem užitečná!

Oli, díky moc.

Snímek obrazovky 2015-07-19 v 22.29.43

Zapsala Bára Klenčíková

  • více o seberealizaci během mateřství nalezneš zde…

  • více o tom, jak prožít šťastné a naplněné mateřství nalezneš zde….

Martina Mikolášová

Nikdy jsem se nesmířila s tvrzením, že mateřství je možné jen nějak přežít. Dnes žiji podle motta, že šťastné mámy jsou aktivní ženy plnící si své sny a ukazující svým dětem svět. 

Jsem maminkou tří dětí a roky jsem studovala a hledala způsoby, jak se z frustrované matky v depresích vypracovat ve šťastnou mámu.

Založila jsem projekt Šťastná máma a své poznatky shrnula do knih: Cesta ke šťastnému mateřství, 5 Tabu mateřstvía 42 Tipů den šestinedělí

Komentáře
  • Ochrana osobních údajů
    Vaše údaje jsou u mě v bezpečí. Databáze je soukromá.
  • Nejnovější příspěvky
  • Rubriky
  • Témata
  • Autoři
  • Buďte ve středu dění…